Jak se v Chorvatsku chovat

Chorvatsko s jeho přibližně 1 200 ostrovy, azurovým mořem a malebnými vesnicemi s bohatou historií přitahuje ke svým břehům stále více zahraničních turistů. A přestože cestování v Chorvatsku obvykle neobnáší žádné komplikace, zde uvádíme pár rad a tipů, co dělat a nedělat, abyste se mohli lépe orientovat v rozmanité nabídce této země.

NE: nebojte se cestovat autobusem  

Na rozdíl od jiných evropských zemí, kde cestování vlakem zvládne úplně každý, není cestování chorvatskými vlaky vždy nejjednodušší způsob dopravy. Přestože národní společnost Chorvatská železnice spojuje mnoho měst, neobsluhuje např. jih země v turisticky hojně navštěvované oblasti od Splitu k Dubrovníku, který je zároveň nejoblíbenější turistickou destinací. Pouze omezená vlaková doprava funguje na istrijském poloostrově, turisticky oblíbené oblasti na severu přirovnávané díky jejím vlnícím se kopcům porostlým vinicemi a olivovníkům k Toskánsku.

Co se tedy týče veřejné dopravy, nejvhodnější je cestovat autobusy. Autobusová společnost Libertas Dubrovnik denně provozuje 13 autobusových spojů mezi Splitem a Dubrovníkem, kdy jedna cesta trvá asi 4 hodiny, tj. pouze o hodinu více než kdybyste jeli autem. Když budete cestovat na Istrii, zkuste autobusového dopravce Autotrans; jeho spoj Vás dopraví např. z chorvatské metropole Záhřebu do starého římského města Pula asi za 5 hodin, což je o jen o 2 hodiny více než při cestování autem.   

ANO: řiďte auto opatrně (a NEmluvte během řízení do mobilu)  

Přestože autobusové spojení v Chorvatsku funguje dobře, pokud byste se chtěli pohybovat s větší volností, můžete si pronajat auto. Všechny významné půjčovní společnosti, jako je Avis či Hertz, jsou v Chorvatsku zastoupeny a můžete je vyhledat na letišti v Záhřebu. Obvykle bývá levnější rezervace online, nejlépe dlouho dopředu, pokud se chystáte na letní dovolenou: v hlavní sezóně v červenci a srpnu mohou být auta obtížně k sehnání.

Téměř všichni Chorvaté jezdí s ruční převodovkou, takže pokud dáváte přednost automatické, sdělte to půjčovní společnosti už při rezervaci vozu. Kromě toho se nesmí při řízení mluvit do mobilu: v zemi je to ilegální a přísně vyžadované. Na svůj řidičský průkaz a pas můžete jezdit až 6 měsíců, poté je nutné získat chorvatský řidičský průkaz. A i když dopravní značky jsou v Chorvatsku dobře srozumitelné, horší už je to s řízením: místní řidiči často agresivně přejíždějí.  A přestože jsou výhledy na pobřeží mezi Splitem a Dubrovníkem úchvatné, stále sledujte silnici: svodidla v některých ostrých zatáčkách nevypadají příliš povzbudivě. V Chorvatsku se (stejně jako jinde v kontinentální Evropě) jezdí vpravo.  

ANO: cestujte trajekty nebo si najměte loď  

Pokud si představujete rajská místa na plavání v průzračném modrém moři, pak jsou tu chorvatské ostrovy právě pro Vás. Většina obyvatel chorvatských ostrovů má vlastní malou loď na cestování mezi ostrovy a pobřežím, což je to nejjednodušší způsob dopravy.

Veřejné trajekty v Chorvatsku představují další běžný způsob dopravy na ostrovy. Největší trajektová společnost s nejvíce spoji je Jadrolinija, kromě toho zde funguje také mnoho menších regionálních dopravců, na které se můžete zeptat u Národního turistického úřadu Chorvatska. Pamatujte na to, že cestování po ostrovech s využitím komerčních trajektů může být obtížné a často nelze efektivně naplánovat předem.

Například trajekty plující ve směru sever-jih (Rijeka-Dubrovník) vyplouvají pouze 2x týdně. Pokud potřebujte větší flexibilitu, podívejte se po pronájmu (charteru) lodi. Naleznete zde mnoho místních společností, jako je Happy Charter na ostrově Hvar nebo Argola Charter v příjemném pobřežním městě Trogir, u kterých si můžete najmout rychlý motorový člun, jachtu či katamarán.

NE: nechoďte po hradbách spolu s davy  

Pokud plánujete cestovat do Chorvatska během hlavní sezóny v červenci a v srpnu, je dobré se zařídit tak, abyste se vyhnuli největším davům. Například v Dubrovníku je hlavní atrakcí procházka po slavných městských hradbách, které se táhnou po délce asi 2 km kolem Starého města. Kamenné zdi postavené v době středověku se na některých místech tyčí až do výše 25 m a představují pro Chorvaty předmět hrdosti: žádní loupeživí cizinci jimi nikdy úspěšně nepronikli. Avšak řiďte se radou místních: vyhněte se jim v létě v době kolem poledne, kdy zde může být velmi horko a přelidněno.   

ANO: dávejte pozor, kam se vydáte

Pokud byste se chtěli vydat mimo obvyklé turistické trasy, dávejte pozor na nevybuchlá minová pole ve vnitrozemí v oblastech, jako je východní Slavonie, Brodsko-posávská župa, župa Karlovac, oblasti kolem župy Zadar a v odlehlejších oblastech Národního parku Plitvická jezera. Během války na počátku 90. let bylo položeno až 2 miliony min a Chorvatsko patrně nebude zcela vyčištěno od min nejméně do roku 2019.

Miny se sice nenacházejí v turistických lokalitách a šance, že cizinci navštíví postižená místa je malá. V každém případě však už byly v Chorvatsku od konce války minami usmrceny stovky lidí. Pokud byste tedy náhodou cestovali do některé z těchto oblastí, držte se udržovaných stezek a dívejte se po varovných tabulích s červeným trojúhelníkem, který je mezinárodním symbolem pro miny.

ANO: pamatujte na místního patrona světce  

Podle posledního velkého sčítání je téměř 90% Chorvatů katolíky. Každá vesnice a město má svého patrona světce, jehož svátek se slaví prostřednictvím procesí a obřadů, a často také dnem volna. Chorvaté jsou velmi oddaní především Panně Marii, kterou nazývají „Gospa.“ Všimněte si malých svatostánků postavených v krajině na její počest.   

NE: neříkejte zemi „Jugoslávie“

Chorvatsko se dlouho potýkalo s invazními silami a vládou zvenčí, ať už se jednalo o maďarskou, rakouskou, osmanskou, benátskou či Jugoslávkou nadvládu. Země získala nezávislost teprve nedávno, v roce 1991, a hned poté na počátku 90. let se dostala do ničivé bosenské války. Dnes jsou Chorvaté konečně skutečně svobodní a mají oprávněně smysl pro národní hrdost. Proto dávejte pozor a nemluvte o jejich zemi jako o „Jugoslávii“.   

ANO: … ale říkejte jí „Chorvatsko“

Jazykovědci říkají, že chorvatština je téměř totožná se srbštinou kromě toho, že chorvatština se píše latinkou a srbština cyrilicí. Nicméně vždy říkejte jejich jazyku „chorvatština,” a ne „srbochorvatština,” jak byl dříve často označován; srovnávání s čímkoli srbským může stále být pro některé místní lidi citlivou záležitostí.  

ANO: dávejte si pozor, kam jdete nahoře bez!

Pokud si ženy budou chtít sundat horní díl plavek, klidně mohou. Mnoho turistek se opaluje nahoře bez na plážích v severním a v centrálním Chorvatsku (a zcela nazí můžete na speciálně vyhrazených místech), ale je třeba být diskrétnější na jihu, protože hodnoty jsou zde tradičně konzervativnější. A pokud byste se ocitli ve Vrbniku na ostrově Krk, pamatujte na to, že se jedná o rodiště řady chorvatských biskupů a je zde zavedená velmi zbožná komunita, takže zůstaňte oblečení.